Úvodní slovo Sezóna nad propastí

Fotografuji to, co nechci malovat, a maluji to, co nedokážu vyfotografovat.  (Man Ray)

Tento citát shrnuje důležitou myšlenku mého úvodu k výstavě, protože dává obě média, malbu a fotografii, do jedné roviny. Uvědomění tohoto se mi zdá podstatné. Ne snad pro fotografii u níž jsme zvyklí, že je  věrným otiskem naší viděné reality, ale spíš pro malbu, její „nedokonalý přívěšek". V Sezóně nad propastí tvoří ale vzácné spojení, fotografie jako  ohraničené mapy prostředí jsou korunovány nekonečnou strukturou malby. Man Ray připouští, že jsou v našem časoprostoru události, které nelze vyfotografovat.  A na hranici těchto světů se nyní ocitáme.

            Společně nám díla chtějí  interpretovat události, které jsou jedny z mnoha příběhů o části a celku,  jež autoři skládají v tematické soubory.  Zároveň ale každý vystavený kus obstojí sám ze sebe. A co je tedy pointou tohoto spojení? Snad orámování místa odsouzeného k zániku, které autoři povýšili na obrazový příběh, jehož jsou vypravěči. Nebo množství významů vytržených z původního prostředí, díky kterým vstupujeme do světa nečekaných souvislostí. Určitě ale konzervují vzpomínky na atmosféru, kterou zastaví v okamžiku, než se zřítí do propasti. Nechávají diváky rozehrávat vlastní příběhy o místech, které jsme opustili a jsou nám předloženy jen jejich esence.

Pokud  se Vám tento úvod nezdá příliš srozumitelný nabízím stručný návod k použití

Sezóny nad propastí:

Vstupní informace k použití: Je důležité nechávat na sebe zcela volně působit vše co vidíte a nebránit se různým spojením a myšlenkám, vše nemyslitelné a nepředstavitelné je žádoucí. Obrazy a fotky jsou komponovány do souborů na základě souhry jejich významů, což diváka nechává volně vcházet a propojovat vrstvy viděného do nových příběhů. Stáváte se důležitou částí celého procesu, bez kterého by díla neměla širší souvislosti.

Čemu věnovat pozornost při užívání: Věnujte pozornost názvům jednotlivých celků, které pomohou nasměrovat vaše další myšlenky. Díla si nenárokují pouze jednu správnou interpretaci, divák je ponechán k naprosto svobodné tvořivosti světů možných i nemožných a sám určuje pravidla pohybu ve výstavním  a imaginárním prostoru.

Možné (ne) žádoucí účinky: Měl by se dostavit blažený pocit, že obrazy k ničemu nenutí, že se do nás nezakusují, nezahlcují naši mysl a působí jen do té míry jak sami  připustíme.

                                                                                                                  Michaela Johnová Čapková